Senioři a volný čas

Doplňte náměty pro projednání na 

III. konferenci RRS OSŽ 20. 6. 2017 v České Třebové

 

Věnujme se obecnému pojmu senioři, rozdělení seniorského věku a také na spojení seniorů a volnočasovou aktivitu. Materiál je doplněn o úkoly, které si stanovila konference RRS OSŽ do roku 2017.

V současné době jsou senioři nejrychleji se rozvíjející skupinou s „volným časem“. Také jsou velice atraktivní skupina pro subjekty cestovního ruchu. Vyžadují větší standard služeb, za které jsou ochotni si zaplatit. Jejich doba pobytu je delší než u turistů v produktivním věku nebo u rodin s dětmi, protože vlastní dostatek volného času. Další výhodou je, že tento čas mají v průběhu celého roku, což pomáhá obsazenosti i v mimosezónním období. Tyto a další rysy charakterizují seniory jako atraktivní skupinu i pro cestovní ruch.

Bylo by dobré využít těchto aktivit i se spojením s pohybovou činností vnoučat. Vzájemné rozpohybování a to jakoukoliv formou. Hrou, vycházkami, poznávacím výletem, návštěvou památek spojenou s procházkou či fotbálkem na louce.

Také demografický vývoj, nejen u nás, ale i v Evropské unii, pomalu vede k rostoucímu podílu lidí starších 65 let ve společnosti. A mnoho lidí si chce v důchodovém věku odpočinout, užít si volných dní a také něco nového poznávat. Ale společnost tuto situaci většinou přehlíží, berou seniory spíše jako přítěž. Tento negativní přístup nezačleňování aktivních seniorů do veřejného života je špatný. Měly by se vytvářet programy pro tuto skupinu starších lidí.

SENIOŘI OBECNĚ

Seznamme se z obecného hlediska. Budu se věnovat základnímu pojmu a tím je stáří. V první části uvedu definici stáří a obecné věci týkající se tohoto životního období. Druhou část věnuji rozdělení stáří podle jednotlivých psychologů zabývajících se vývojovou psychologií. Třetí část bude obsahovat srovnání problematiky seniorského věku v minulosti a současnosti. Délku života při narození v určité době, zdravotní problémy, odchody do důchodu a podobně. Čtvrtá část se bude věnovat problematice seniorů. Dotknu se problematiky demografického stárnutí obyvatelstva, ageismu* a také řešení situace seniorů v České republice prostřednictvím Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2008 – 2012. Poslední část věnuji kapitole senioři a cestovní ruch. Ta bude obsahovat informace o vzniku seniorského cestovního ruchu u nás nebo například jeho specifických rysech.

* Ageismus (age-anglicky věk) je apriorní vyřazování starších lidí z různých aktivit, z činností, které vyžadují zvýšenou odpovědnost, pozornost nebo z vedoucích a nadřízených pozic pod dojmem, že nebudou schopni kvalifikovaně rozhodovat a adekvátně jednat. Způsoben je pocitem, že stáří je nemoc, respektive že staří lidé už na většinu věcí prostě nestačí.

Stáří však není nemoc a jinak zdravý, starší člověk se dovede plně postarat o sebe i o své okolí, i když s přibývajícím věkem přicházejí určité specifické změny, které ač neplatí absolutně, jsou přisuzovány každé starší osobě. 

 

Stáří  - co to je.

Stáří není statistický fakt; je to konec a prodloužení procesu. Zákonem života je změna. A zcela určitý druh změny charakterizuje stárnutí; nezvratitelné a nepříznivé, úpadek…

Moderní medicína nepřisuzuje biologickému stárnutí žádnou specifickou příčinu: považuje je za něco, co patří životnímu procesu právě tak jako narození, růst, rozmnožování, smrt. (S. de Beauvoir 1977)

Pojem stáří definuje Norbert Sillamy ve svém psychologickém slovníku (2001) jako „třetí věk života po růstu a dospělosti. Lze říci, že stáří obvykle začíná kolem pětašedesátého roku, ale s pokrokem hygieny a medicíny si mnoho osob třetího věku zachovává mládí a sílu mnohem déle, než tomu bylo kdysi. V současnosti jsou handicapy spojené se stářím časté a výrazné až od 75 nebo dokonce 80 let“.

V knize Psychologie – lexikon základních pojmů definuje pojem stáří Wolfgang Schmidbauer (1994). V běžné řeči je stáří čas, který živá bytost dosud strávila, přičemž jeho počátek není nijak ostře určen a podléhá sociálním vlivům.

Následný text je čerpán z Stuart-Hamilton, (1999), Gruberová (1998).

Nemůžeme přesně určit hranici začátku stáří, ale většina gerontologů* (*gerontologie - nauka o stárnutí a stáří ) se shoduje, že stáří začíná mezi 60 a 65 lety. Nejvhodnější rozdělení stáří je na dvě části – stáří mladší (rané) a pokročilé (pravé).

Mladší stáří se pohybuje mezi 60. až 75. rokem. Lidé v tomto věku odchází do důchodu. Někteří se na toto období těší, protože budou mít více volného času, budou se moci věnovat svým zálibám, blízkým a také novým aktivitám. Na druhou stranu mnoho lidí, zvláště muži, mají z tohoto období strach. Mají pocit, že odchází ze společnosti, stanou se zbytečnými a také se objeví strach z nedostatku financí způsobený odchodem z práce, což může zapříčinit snížení životního standardu. V tomto věku se také dostaví nemoci, pomalu začínají ubývat síly a lidé si musí začínat zvykat, že je pomalu budou opouštět blízcí lidé.

Pokročilé stáří začíná 75. rokem a horní hranici už nestanovuje. Lidé v tomto věku, pokud jim to zdraví dovolí, pokračují ve svých zálibách a aktivitách. Bohužel s přibývajícím věkem jim stále více času zabere péče o vlastní tělo, o své potřeby a každodenní povinnosti. Člověku ubývají síly, práce mu jde pomaleji a podstatně méně toho během dne stihne. Osoby v tomto věku jsou často postiženy mnoha nemocemi jako je například cukrovka, roztroušená skleróza, nemoci pohybového ústrojí, srdeční problémy, ztrácejí zrak a sluch a také paměť už jim tolik neslouží. V tomto období je také velice časté, že lidé žijí osamoceni, což jim na radosti ze života nepřidá. Proto je pro tyto osoby velice důležitá péče ze strany rodiny.

Během stárnutí lidem ubývá mnoho sil. Nejen těch tělesných, ale také duševních. Avšak některé psychické funkce se nemění, například slovní zásoba a jazykové znalosti. Některé funkce mají dokonce vzestupnou tendenci, tělesným cvičením se může zlepšovat intelektuální výkon. Pokud se starší člověk cítí dobře a zdráv, dodá mu to více sebedůvěry, radosti a i vyšší motivaci k dobrému výkonu v psychických činnostech.

Typická pro stáří je emoční labilita. Senioři velice snadno podléhají dojetí. Může se u nich objevit i střídání nálad nebo sklony k úzkosti. Tito lidé potřebují od ostatních alespoň malé náznaky náklonnosti a porozumění.

Velmi často se u starších lidí mění také povaha. Pokud měla osoba sklony k introvertní povaze, ve stáří se z ní stává samotář, extroverti naopak mohou být, často až obtěžujícím způsobem, mnohomluvní. Z úzkostného člověka se může stát hypochondr, sobecký se stává egocentrickým. A v neposlední řadě člověk v mládí šetrný, ve stáří se může jevit až jako lakomý nebo naopak může v tomto období dojít až k požitkářství a nemalému utrácení peněz. Nejenom negativní jevy provázejí stáří. Můžeme se setkat s těmi pozitivními jako je například zvyšování vytrvalosti, trpělivosti a rozvahy. Teprve ve stáří člověk ukáže, jaký byl na dně své duše. Přestane hrát naučenou roli.

Existují určité faktory, které mohou ovlivnit délku života. Mezi ty, které mohou náš život prodloužit, patří například vysoký věk prarodičů, život v páru, studium (čím déle studujeme, tím vyššího věku se dožíváme), výkon fyzické práce, provozování sportu, podstoupení minimálně

jedné lékařské prohlídky ročně a také snažit se být klidný a mírný. Faktory, které naopak snižují věk, jsou úmrtí jednoho z rodičů na srdeční chorobu před 60. rokem, žít sám, práce v kanceláři nebo na podobném místě, stravování v podnicích typu „fast food“, napjatost, nervozita, stres, pití alkoholu (více než dvě konzumace denně nebo 10 sklenic najednou) a kouření (jeden balíček cigaret sníží věk o šest let).

 

Rozdělení seniorského věku

 

Stáří se obecně považuje za věk od hranice 60 let. Avšak existuje mnoho rozdílných názorů

na rozdělení tohoto životního období.

Podle světové zdravotnické organizace WHO se lidský věk ve středním období dělí na:

ü  Prvé období -Střední věk -mezi 45. – 59. rokem. V tomto období se pomalu začínají objevovat zdravotní problémy, ale nejsou ještě tak výrazné, také nastávají společensko-sociální změny.

ü  Druhé období je Rané stáří – Presenium. Do toho zařazujeme věk 60 – 74 let, t

ü  Třetí období je Pravé stáří – Senium je mezi roky 75 – 89 

ü  poslední Dlouhověkost – Kmetství je od 90. roku dále.

 

Lékař gerontologického centra v Kalifornii James E. Birren stanovil 3 kategorie stáří podle způsobu života. Toto rozdělení platí jak pro mladší seniory ve věku nad 60 let, tak i pro ty starší, ve věku 80 let. Jako první je:

 

ü  Úspěšné stáří (25%) – lidé z této skupiny tvoří elitu mezi starými lidmi. Jsou velmi atraktivní, vitální, čilí, zvídaví, otevření novým věcem a dokážou stále experimentovat.

ü  Neúspěšné stáří (10%) – tito lidé jsou smutní, zmatení, nudí se a neumí se během dne zaměstnat. Mají často špatnou náladu, zlobí se a stále si stěžují.

ü  Očekávané stáří (65%) – stáří a smrt představuje pro tuto skupinu lidí přirozené vyústění, na které je třeba pasivně čekat. Spokojují se s všedním životem, nevyhledávají nové zkušenosti a nejsou aktivní. Očekávají příchod konce. (Dessaintová, 1999)

 

Švédský psycholog Erik Erikson předpokládá, že osobnost se vyvíjí v průběhu celého života. Podle jeho názoru je třeba v různých fázích života řešit různé konflikty. Erikson jich stanovil celkem 8, přičemž pouze poslední Konflikt integrita versus zoufalství se týká období stáří. Cílem je uvědomění si toho, že dřívější cíle jedincova snažení byly naplněny či uzavřeny a že již neexistují žádné „otevřené konce“. Člověku může připadat, že nedosáhl všeho, co chtěl a to zapříčiní pocit zoufalství, protože smrt se blíží a na nápravu není čas. Zoufalý člověk se smrti začíná bát a končí svůj život v úzkosti a depresi. Závěrečnou fázi člověka bere Erikson jako neustálé učení. (Stuart-Hamilton, 1999)

Reichardová a kolektiv vypracovali studii, kdy hovořil s 87 Američany ve věku 55 – 84 let, kteří byli buď v pracovním poměru, nebo důchodu. Společně popsali 5 typů osobnosti:

ü  Konstruktivní osobnost – člověk je smířen se svým životem, v podstatě nemá obavy a snaží se komunikovat s ostatními lidmi.

ü   Závislá osobnost neboli Osobnost na „houpacím křesle“ je do značné míry spokojená, výsledky jejího vlastního úsilí však neodpovídají jejím představám, spoléhá na pomoc či péči ostatních a považuje stáří za čas odpočinku.

ü  Defenzivní neboli „obrněná“ osobnost, ta je v podstatě neurotická. Lidé pokračují v práci, vyvíjejí řadu aktivit, jako by chtěli dokázat, že jsou zdraví a nepotřebují pomoc druhých lidí.

ü  Hostilní osobnost, kdy člověk obviňuje ostatní lidi z vlastního neštěstí. Tito lidé připisují svá životní selhání jiným faktorům než vlastní osobnosti. Posledním typem osobnosti je Nenávist k vlastní osobě. Lidé jsou nenávistní sami k sobě a svou nenávist a zlost obracejí dovnitř. Mají podobné vlastnosti jako osobnosti hostilní. (Reichard a kol., 1962)

 

Historie versus současnost.

Lidé se už odpradávna snaží najít nebo vynalézt lék na dlouhověkost. S postupem času se jim prodloužit život skutečně podařilo. Před sto lety byla na území Čech a Moravy očekávaná délka života mužů při narození 38 let a u žen to bylo asi 44 let. V roce 2006 se tento statistický údaj dostal téměř na dvojnásobek, tedy na 74 let u mužů a 78 let u žen. A dokonce obecně se mluví o tom, že ten, kdo se dožije 65 let, má skoro jisté, že tu bude ještě dalších 16 let. To nám říká, že tzv. čas dožití se výrazně prodlužuje a ve velké míře se zvyšuje počet lidí, kteří překročí osmdesátku. Přesto s tímto závěrem nejsme spokojeni. Často totiž žijeme tato přidaná léta bez radosti, bez náplně, s pocitem, že nic už nemá cenu. Je potom přání dlouhověkosti lidstvu přínosem nebo spíše přítěží?

 

Říká se, že staří lidé jsou bez sociální role. To však není zcela pravda. Jejich rolí je najít si svůj nový životní styl, najít si aktivity, radosti, které budou přínosem nejen pro ně samotné, ale také pro společnost. Pokud se to nepodaří, tak sen lidstva, prodloužit život nebude přínosem.

(Nadace Open Society Fund Praha, 2008)

 

Senioři v dnešní době mají výrazně lepší zdravotní stav než v minulosti a i když nedokážeme zabránit zhoršování zraku a sluchu, existují už takové zdravotnické techniky, které dokážou velice účinně napomoci ke zlepšení těchto „nešvarů“ stárnutí. A nejen zdravější jsou dnešní senioři ve srovnání s jejich rodiči a prarodiči, ale také vzdělanější, mají vyšší požadavky na životní styl a nejsou tak skromní jako dříve.    (Nadace Open Society Fund Praha, 2008)

 

Zde uvádím ještě jedno srovnání dle Jiřiny Šiklové z Nadace Open Society Fund Praha „… Před sto lety většina lidí začínala pracovat kolem patnáctého či šestnáctého roku a poměrně krátce po dosažení věku důchodového – ale většina důchod neměla – umírala. Ženy měly více dětí, a když to poslední odchovaly, tak již jim zbývalo jen několik let života. Ti, kteří se dožili šedesáti let, představovali na našem území sotva šest procent obyvatelstva. Dnes představuje tato věková skupina již čtyřnásobek a jejich percentuelní zastoupení se ještě bude zvětšovat. Fáze životního cyklu se podstatně změnily. Pro roli dospělého člověka, který pracuje a vydělává peníze, potřebujeme poměrně dlouhou přípravu, skoro třetinu života. A poslední třetina našeho života již náleží do období stáří, což zase ovlivní celkový život společnosti. Řešení tohoto problému není jen otázkou finančních prostředků, ale je to otázka životní náplně.“